INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se podíváte na obal téhle kazety, máte pocit, že se bude jednat o soubor přiteplených oplodňováků nějaké italské lokální kutálky. Pěkná kost s roztomilou kočičkou (na obale) totiž skrývá neméně roztomilou úchylárnu z dílny hnutí supertajných sexuálních terorturistů jménem Kuma Rafinatta. Jejich evidentní napojení na extrémní křídlo sicilské organizace Kozy Nostry (česky „naše kozy“) ovšem kapela tají. Kuma Rafinatta prezentují své extrémní politické hnutí prostřednictvím nevinných sloganů, nasamplovaných do jinak poměrně brutální death/grindové onanistiky s automatem a občasným uklidňujícím intermezzem, které dává prostor pro lepší vnímání jejich politického poselství. Celkem šest songů už jen svými názvy napoví, že takový extremismus není v kultivované a demokratické společnosti přípustný. Posuďte sami – Otcovská láska (už jsem tam), Anální ofenzíva, Prasák, Rodinná honička aj. Své extrémní smýšlení sice Kuma Rafinatta rafinovaně skrývá za songem Anti Racist Song (můžeme tu vedle sebe žít), ale celková tendence k ovlivňování mas je zde zcela zřejmá. Na druhou stranu ovšem kapela získává na úrovni díky osobitému kritickému pohledu na současnou komplikovanou situaci v rodině (viz Rodinná honička I., II.). Celkově bych tedy Kumu Rafinattu zařadil do škatulky „sociálně kritického realismu“, stejně jako například K.V.Raise nebo Antala Staška. Ti totiž při hledání „motivů“ pro své díla jezdili na český venkov a do hor taky jemom píchat. A o tom je i Kuma Rafinatta. Mimochodem Krusty, kdy bude pokračování?
6 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Fallon Distro
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.